Na konci února 1993 už bezmála dva měsíce existovaly dva samostatné státy: Slovensko a Česko. Nejvyšší fotbalová soutěž si však stále držela přívlastek – československá.
Takto nastupovali hráči Slovanu na zápas. Vpředu Erik Chytil, za ním Dušan Titty a vzadu Jozef Juriga.
Autor: ŠTARTFOTO / Jan Sukup
Přesně před dvaceti lety se rozbíhala poslední federální ligová jaro. Fotbal žil v napětí, jak se rivalita mezi nejlepšími českými a slovenskými týmy projeví v nové emocionálně vyhrocené realitě.
Poslední jednou: Slovan – Sparta
Hned úvod odvetné části soutěže nabídl megašláger: Slovan Bratislava – Sparta Praha. Poslední ligové derby těchto dvou velkých soupeřů. Místo konání: Tehelné pole. Slovan obhajoval titul, Sparta skončila v předchozím ročníku hned za ním. Otázka zněla, který z těchto dvou úspěšných klubů získá rozlučkový československý titul v 63. společném ročníku?
Nebo se bude smát třetí, který vytěží z jejich soupeření? Na svou šanci čekala Slavia Praha ale i DAC Dunajská Streda. Nikdo si netroufal jednoznačně tipovat. Na čele přezimovala Sparta a Slovan byl hned za ní – měl jen o bod méně. V závěru podzimu schytal mistr na Letné debakl 0:3. Nyní mohl vystřídat sparťanů na čele tabulky a začít ostrý útok na titul. Jenže v neděli 21. února 1993 počasí fotbalu vůbec nepřály.
Kopy sněhu dotvářely kulisu posledního federálního derby na Tehelném poli.
Autor: ŠTARTFOTO / Jan Sukup
Výkop o půlhodinu později
Perinbaba hodila fotbalu pod nohy pořádně poleno. Nejen Bratislavu zasypala sněhem. Už se zdálo, že se prestižní derby o první místo v tabulce vůbec neuskuteční. V době výkopu, o 14:00, byly ještě brány na Tehelném poli zavřené …
Tehdejší tajemník Slovanu Anton Urban dva dny před setkáním přibližoval situaci na stadionu slovy: „Momentálně je celý bílý. Zimní pohádka. Můžeme zde pořádat lyžařské závody. Ale nasadíme brigádníky a připravíme hřiště, jak to nejlépe půjde. Uvidíme, zda bude příroda silnější. „
V neděli nad ránem padesát chlapů, z nichž byla více než polovina vojáků, upravovalo trávník. Krátce poté, co skončili s jeho válcováním, před sedmou hodinou, začalo hustě sněžit. Organizátoři už nestihli připravit plochu, aby se na ní mohlo hrát. „Museli jsme poprosit o pomoc diváků,“ přibližoval Urban.
Několik desítek jejich lopatami odhazovali sníh a nakonec se hrálo. Ačkoliv s půlhodinovým zpožděním. Nastal chaos, protože až o druhé odpoledne otevřeli organizátoři první brány stadionu a začali prodávat vstupenky, protože do té doby nebylo jasné, zda se bude vůbec hrát.
Diváci jednu bránu vyvalily
Mnozí diváci nestihli úvod šlágrem. Oficiálně jich bylo v hledišti 12 739, reálně však více. Jednu bránu totiž nedočkavci vyvalily a stovky fanoušků vnikli na tribuny bez vstupenek.
Na těžkém terénu to byl většinou boj mezi šestnáctky. A nakonec přinesl remízu 1:1. Hosté vedli Vonáškovým gólem z 33. min, ale hned po přestávce vyrovnal Chytil parádním gólem. Sparťanský trenér Dušan Uhrin mluvil o spravedlivé remíze.
„Byla to důstojná rozloučení těchto dvou soupeřů, přestože před zápasem jsem měl trochu obavy z jeho atmosféry a reakcí lidí v hledišti,“ komentoval kouč se slovenskými kořeny.
Dušan Galis si naopak myslel, že jeho tým si zasloužil vyhrát. „Byli jsme o něco lepší a měli jsme i více gólových šancí. Chybělo nám jen trochu štěstí, „hodnotil.
Belas ani ve čtvrtém zápase za sebou Spartu doma nezdolali a do rozloučenou souboje její čtyři roky nestrelili na Tehelném poli gól. Jen sedm dní před zasedáním se vrátili z třítýdenního pobytu v Chile. Z více než třicetistupňových teplot po dlouhém cestování – do zasněžené krajiny.
Brankáři obou týmů – sparťanský Petr Kouba (vlevo) a slovanista Alexander věncem.
Autor: ŠTARTFOTO / Jan Sukup
Chytil se chytil
Na chilském zájezdu se dobře rozehrál i rozstřílel Erik Chytil. Na podzim 1992 byl na Tehelném poli jen do počtu a klub ho poslal na hostování do Trnavy, ale v zimě se v přípravě i na zájezdu v Chile ukazoval v dobrém světle.
Chytil se chytil a se Spartou se stal hrdinou utkání. Maixnerov center trefil efektními nůžkami do šibenice Koubová branky a zachránil remízu. „Byla to náhoda, nikdy jsem podobný gól ještě nedal,“ pravil.
Velkou posilou modrých byl Dušan Titty, který se v zimě vrátil z francouzského působení zpět na Tehelné pole. Na hrotu sparťanského útoku se vedle Siegl objevila posila z pastvin – Viktor Dvirnik. A Spartě měl pomoci v boji o titul i další hráč bratislavského Interu – Vladimír Weiss. Ofenzivní záložník chtěl v zimě 1993 nejdříve zkusit štěstí v Mnichově 1860. Koncem ledna se už na interistickom tréninku neobjevil a necestoval s týmem ani na soustředění do Piešťan. Nakonec nečekaně zamířil na Letnou, přestože až do léta měl smlouvu v Interu.
Souboj útočníků přesně před dvaceti lety. Spartan Horst Siegl (vlevo) zastavuje slovanistu Pavla Gostiča.
Autor: ŠTARTFOTO / Jan Sukup
„Nebudeme dělat Vladovi problémy,“ prohlásil šéf Interu Juraj Obložinský. „Sparta si však musí nejdříve splnit dluh vůči nám. Čekáme na poslední splátku za Dvirnika, což je dva a půl milionu korun. Když naskočí na našem účtu, budeme jednat o Weissovi. „
Weisse mrzela rozloučení s Interem
Pozdější trenér slovenské reprezentace odcestoval se Spartou na zimní soustředění do Portugalska. Tvrdil, že nabídka přišla nečekaně a jednání byla složitá. „Trošku mě mrzí, jak jsem se v Interu rozloučil,“ pravil tehdy už z Prahy Weiss a vyvracel řeči o tom, že si kladl na pastvinách nepřijatelné podmínky.
„Nabídli mi nevýhodnou smlouvu, kterou jsem nemohl akceptovat. Poprosil jsem, jestli by mi nemohli poskytnout alespoň půjčku na nové auto, protože jsem měl předtím havárii. Ani v tom mi nevyšly vstříc. „
Na Tehelném poli v souboji se Slovanem ještě nenastoupil a na jaře toho hodně v sparťanský dresu nenahrál, ale v červnu se těšil z jediného svého hráčského titulu. Byl jedním z trojice Slováků (spolu s Chovancem a Kožlejom), kteří se stali posledními federálními mistry.
Proti Spartě jsme nechtěli nastoupit, říká Kinder
Nekompromisní krajní obránce Vladimír Kinder byl v posledních federálních a prvních Slovensku ligových ročnících výraznou oporou Slovanu. V roce 1994 ho v anketě Pravdy zvolili odborníci za nejlepšího fotbalistu roku. O několik dní 44-letý štyridsaťnásobný reprezentant si pamatuje na několik detaily posledního ligového souboje se Spartou. Po dvaceti letech přiznává, že hráči tehdy nechtěli proti Spartě nastoupit.
Jaký byl důvod?
Nemohl hrát Peter Dubovský. Proto jsme věřili, že počasí nám zahraje do karet a zápas odloží. Hodilo by se nám to.
Doufali jste, že s Dubovská Spartu v důležitém utkání zdoláte?
Možná bychom s ním vyhráli a možná ne. To se dá těžko říct. Ale Petr byl jedním z lídrů mužstva, velká osobnost, nejlepší střelec soutěže, dával pravidelně góly. Měl formu a v zápase nám chyběl. Ano, tehdy jsme asi byli přesvědčeni, že s ním bychom si se Spartou poradili. Byl to pro nás důležitý zápas, přímý souboj o první místo.
Nakonec se však hrálo …
Nedalo se nic dělat. Naši funkcionáři museli udělat maximum, aby se zápas uskutečnil. Vím, že nejdříve odhazovali sníh vojáci a tuším i vězni, později museli pomáhat fanoušci. Čekali jsme, jak to dopadne, do poslední chvíle nebylo nic jasné, ale nakonec rozhodčí uznal terén za způsobilý.
Jak si vzpomínáte na poslední derby se Spartou? Byl to těžký zápas?
Se Spartou byly vždy náročné zápasy. V té době jsme se s ní několik let tahali o titul. Vím, že jsme v ročníku předtím, v tom, ve kterém jsme získali titul, dokázali vyhrát na Letné 2:1, ale doma se nám déle proti Spartě nedařilo. Prohráli jsme 0:3. Nabitý stadion na Tehelném poli, přes čtyřicet tisíc lidí, nás hnal dopředu, útočili jsme, měli šance, ale soupeř nám dal góly z protiútoků. I v utkání, o kterém mluvíme, jsme prohrávali, ale nakonec Chytil nádherným gólem vyrovnal.
Co pro vás znamenaly souboje se Spartou?
Tyto zápasy měli specifický náboj, vládla mezi námi velká rivalita. Patřili k vrcholům sezóny. Ale vybičováno byly i jiné zápasy. Například se silnou Slavií.
Slovan měl na hřištích soupeřů těžkou pozici. Zejména u českých soupeřů vládla nejednou až vyhrocená atmosféra …
V Praze či Ostravě nebo i jinde, nikde nám nic nedarovali. Mám také pocit, že české týmy spolu drželi více než slovenský. Ale byly to často zajímavé zápasy, kterým nechybělo napětí a ani kvalita. Určitě by naší domácí soutěži podobné souboje pomohli i nyní. Bylo by hezké i atraktivní, kdyby se opět hrála československá liga, jen nevím, jestli to bude ještě někdy reálně.
Slovan nakonec titul v posledním ročníku neobhájil. Co rozhodlo?
Možná rozhodla i diplomacie Sparty, udělala vše pro to, aby získala titul, který jsme jí předtím vzali. Sparťané si utvořili v tabulce náskok a už nám pak nedali šanci, abychom se na ně dotáhli. Musím také říci, že jsme v některých zápasech ztratili zbytečně body, prohráli jsme i ty, které jsme prohrát neměli.