Pokud si nebudeme věřit a necháme se ochromit tlaky, z krize se nedostaneme, říká v rozhovoru pro EurActiv.cz bývalá španělská ministryně zahraničí Ana Palacio.
Vaše země je pod silným tlakem ze strany finančních trhů. Vláda se v souladu s doporučeními EK zaměřuje na úsporná opatření, na druhé straně však spolu s Francií a Itálií volá po porostních politikách. Jak má vypadat správný mix těchto politik?
Myslím si, že největším španělským problémem (a ne jen španělským) jsou výzvy, které před nás klade nová situace ve světě. Španělsko [1] Španělsko má největší příjmy z cestovního ruchu ze všech evropských zemí. více na www.EuropskaUnia.sk » [2] musí v budoucnu především zvýšit svou konkurenceschopnost. Podle mě by mělo jít o víc než jen o úsporná opatření, protože škrty pro škrty situaci neřeší. Úsporná opatření musíme udělat, abychom dali smysl výdajové i příjmové straně rozpočtů. To nám pomůže lépe se vyrovnat s výzvami v podobě tohoto nového silně konkurenčního světa.
Pozadí
Ana Palacio byla v letech 2002-2004 ministryní zahraničních věcí Španělska. Předtím působila od roku 1994 jako poslankyně Evropského parlamentu za Evropskou lidovou stranu. Působila také jako viceprezidentka Světové banky. EurActiv.cz s ní mluvil u příležitosti konference Aspen Institute Prague.
Z aktuální debaty, která probíhá v EU se zdá, jakoby mezi růstem a fiskální zodpovědností existoval vztah „něco za něco“. Jaký je Váš názor?
Tak to není. Není to buď – nebo. Především musíte dát smysl veřejným financím. Schválně říkám „dát smysl“ a ne „v nich škrtat“. Pokud veřejně rozpočty budou smysluplné, pomůžeme tím i hospodářskému růstu.
Co pomůže eurozóně vymanit se z krize?
Nejvíce nám chybí důvěra v sebe samých. Vezměte si Španělsko. Zatímco v roce 1982 bylo podle Světové banky rozvojovou zemí, dnes je její HDP na obyvatele přes 30 tisíc dolarů. Španělsko udělalo obrovský skok dopředu, ale část nerovnováh, se kterými se nyní potýkáme (například na trhu práce nebo ve státní správě) mají na svědomí asymetrie, které s tímto skokem souvisí.
Co ve Španělsku v současnosti chybí a čeho mělo v 80. letech nadbytek, je pocit, že to zvládneme a že si s těžkou situací poradíme. Mluvím o Španělsku, protože ho znám nejlépe, ale platí to i pro jiné země.
Takže první věc, kterou musíme udělat je začít věřit, že to dokážeme. Nemůžeme zapomenout, že Evropská unie je stále největší světovou ekonomikou. Tvoříme 17% světového HDP, Spojené státy jen 12%. Unie je zároveň světovou mocností v inovacích. Pokud si ale nebudeme věřit bude to velký problém.
Nechybí nám také důvěry v politiků? Víra, že politici zvládnou zemi někam posunout?
Ne, v první řadě musíme věřit v sami sebe. Z nedostatku sebedůvěry pramení nedostatek důvěry v politiků.
Pokud chceme zdržet základy evropského sociálního státu, musíme se přizpůsobit nové situaci ve světě. Není to tak dlouho co se o Německu mluvilo jako o evropském pacientovi. Berlín se ale se svými problémy vypořádal a nyní je v mnohem lepší situaci než všichni ostatní.
Pokud se důkladně podíváte na španělský export, čísla vypadají velmi dobře. Něco tomu ale chybí. Ochromují nás tlaky o kterých jsem mluvila. Neměli bychom se ale cítit ochromeni, ale uvědomit si, že jde v mnoha směrech o důsledky onoho velkého skoku. Musíme se s tím vyrovnat rozumně a efektivně tvrdou a týmovou prací.
Pokud chcete nějaký symbol, podívejte se na španělský fotbalový tým na evropském šampionátu, který měl kvůli své vnitřní rozmanitosti ze začátku problémy s koordinací. Pak se ale naučil tuto rozmanitost využívat a stal se z něj stroj na vítězství. Španělsko by se mělo zachovat podobně.
A co důvěra občanů? Jak ji navrátit?
To není vůbec jednoduché. Musíte se snažit mnohem prsnejšie vysvětlit, kam směřujete a proč děláte to, co děláte a to dnes bohužel velmi často neděje. Je to výzva. Na druhou stárne ale oslovujeme společnost, která intelektuální má na to, aby to pochopila. Jen je třeba vysvětlovat.
Takže potřebujeme dlouhodobé vize?
Samozřejmě, protože pokud od lidí žádáte oběti a chcete od nich, aby akceptovali, že nastanou těžké časy, musíte jim zároveň vysvětlit, že sice těžké časy nastanou ale my to tak chceme.
V roce 1989 jsme kvůli vstupu do Evropské unie museli jsme zrušit část průmyslu. To přineslo vysokou nezaměstnanost a obecně velmi těžké období. Lidé ale chápali, že je to nutné podstoupit, protože chceme být součástí EU. Právě tento způsob vysvětlování nám tady chybí. A nejen ve Španělsku.
Z průzkumu postojů veřejnosti, který dělal Pew Research Center vyplývá, že podobná situace je v celé Evropě. Pro starou Evropu to sice platí o něco víc, než pro novou, ale myslím si, že jde o společnou výzvu.
Na to potřebujeme lídrů. Máme je vůbec?
Myslím si, že vina se Naďa svalovat na nedostatek lídrů. Je to začarovaný kruh. Nemáte lídrů, protože lidem chybí ten správný příběh. 
References
- ^ Španělsko ( www.europskaunia.sk)
- ^ více na www.EuropskaUnia.sk » (www.europskaunia.sk)