Nekompromisní postoj evropského společenství vůči Kypru řítícího se do finanční záhuby a bankrotu celého státu si zaslouží uznání. Možná konečně ti, kteří věčně jen natŕčajú ruce parazitující na jiných, pochopí, že se musí spoléhat i sami na sebe a nakonec ponese riziko za své excesy. A ne žít ve sladké jistotě, že jejich dluhy i tak nakonec velkoryse zaplatí někdo jiný, aniž oni i jen pohnuli prstem.
Paradoxně, Kypřané protestující v ulicích hlavního města Nikósie obviňovali za své problémy nemohou nezodpovědnou kyperskou vládu, která je přivedla ke krachu, ale špatnou Evropskou unii – neboť chce zdanit vklady v jejich bankách. Mají to však trochu pomýlené. Unie jim nic neprikazovala, pouze jasně řekla, že jim poskytne půjčku pouze v případě, jestliže část peněz potřebných na záchranu získají Kypřané zdaněním vkladů. Pokud by s tím nesouhlasili, nikdo je do ničeho nutit nebude. V takovém případě však s půjčkou počítat nemohou.
A to už by Kypřané dopadly mnohem hůře. Přišli by nejen o část svých vkladů, kdyby museli zaplatit niekoľkopercentnú daň, ale o celé úspory. Protože v případě krachu bank by přišli úplně o všechno. A jelikož by zbankrotoval i kyperský stát, mohli by zapomenout i na to, že jim někdo někdy vyplatí garantované vklady do výše sto tisíc eur. A tak obyvatelé ostrovního státu nevědomky nadšenými demonstrovali především za záchranu cizích vkladů. Kypr se totiž od osmdesátých let minulého století postupně stával daňovým rájům a místem vhodným na praní špinavých peněz, zejména těch z Ruska.
Své pofidérne získané peníze tam přesouvali vyvolení oligarchové již v dobách Sovětského svazu. Nikósie jim totiž nabídla tři skvělé věci – anonymitu, nízké daně a zejména nezájem o původ peněz. Podle odhadů pochází z Ruska až 35 miliard eur uložených v kyperských bankách.
horečně přesun financí proudících nejednou z temných zdrojů či z kriminální činnosti pokračoval iv období finanční krize a postupně nafoukl kyperský bankovní sektor jako obrovskou bublinu. Ten, ve snaze co nejvíce vydělat, investoval tyto uloženy peníze zejména do řeckých dluhopisů, které slibovaly vyšší výnosy. A to byl začátek konce. Bublina praskla a celá země se řítila do záhuby. Krach největších bank by byl bez pomoci zahraničí nezbytný a s nimi by zkrachoval celý stát.
Je naprosto přirozené, že mnozí obyvatelé zemí Evropské unie se ptají, proč by oni měli ze svých daní financovat záchranu peněz na kontech bohatých Rusů, kteří z vkladů dosud jen profitovali. Občané Unie by se měly poskládat na to, aby tito lidé, nedejbože, nepřišli ani o jedno euro? Proč máme platit záchranu bank, a ti, kteří z nich léta těžily, by se na tom podílet neměli? Trochu zvrácená představa, kterou živili i někteří naši politici, když se pohoršovali nad návrhem zdanění vkladů.
kyperského politici nejdříve podmínku zdanění vkladů odmítli. Zřejmě se spoléhali, že jim pomůže Rusko. Až když v Moskvě nepochodili, přistoupili na kompromis. Vklady do sto tisíc eur zdaněny nebudou, ty výše banky zatím zmrazí a použijí je na splacení dluhů. Podle posledních informací jejich zdání třiceti procenty. Nejvíce postiženi budou právě Rusové.
Francouzský ministr financí Pierre Moscovici vysvětlil postoj unie velmi srozumitelně: „Každému, kdo říká, že škrty celý národ, říkám – Kypr je kasinová ekonomika, která stála na pokraji bankrotu. Třeba něco udělat, protože jinak účet zaplatíme my všichni. „
Všechno zlé je však i pro něco dobré. Po tomto finančním otřesu zřejmě Kypr jako daňový ráj a spolehlivý přístav pro černé peníze definitivně skončil. Navíc součástí dohody o poskytnutí půjčky je i příslib kyperských úřadů, že budou pomáhat zemím unie při odhalování pozadí různých schránkový firem, kterým se i na Slovensku dosud mimořádně dobře dařilo. Například se jim podařilo překvapivě vyhrát mnohé soudní spory o statisíce či miliony eur, založené na různých fiktivních pohledávkách vůči státu, ale i získat výhodné zakázky a vyhrát tendry. Nemluvě o obrovských daňových únicích a máchání nelegální získaných peněz.
To je opravdu dobrá zpráva pro občany. A špatná pro ty politiků a jejich mecenášů, kteří se za těmito schránkový firmami dlouhá léta tak úspěšně ukrývali.