Málo Číňanů má hlubší povědomí o tom, kdo vlastně je Xi Jingping. Kdo vlastně je muž, který se za pár dní postaví na čelo nejlidnatější země světa, na čelo země s druhou největší ekonomikou na světě. Tento fakt dělá obyvatel malé vesničky Xiajiang ve východní provincii Zhejiang, uložené mezi říčkami a kopci pokrytými bambusovými lesy, výjimkou. Xi Jinping je za poslední desetiletí navštívil čtyřikrát. Uctění takovou pozorností mu z vděčnosti postavili dřevěný pavilon. Avšak během období vládnutí, které ho čeká, nenajde mnoho podobných základen podpory. Zpomalující se ekonomický růst a sociální a politická nervozita dělají Čínu, které bude vládnout, cynickou a nervózní.
Dlouhé a namáhavé výlety Xi Jingping-a po čajových plantážích a políčkách v městečku, jako kdyby nacházejícím se v zadní kapse přímořské provincie, byly součástí jeho zaškolování se na muže schopného zvládnout post, který ho čeká. Dělo se tak, dokud byl Xi Jinping stranickým vedoucím provincie Zhejiang v letech 2002-2007. Svůj první výlet uskutečnil těsně po své padesátce, čímž navazoval na tradici svého předchůdce na tomto postu, Zhang Dejiang-a, který bude nyní pravděpodobně také dosazen do vedení Číny. Ideou Zhang Dejiang-a bylo navštěvovat zapadlé oblasti venkova, aby mohli průběžně sledovat jejich vývoj. Xiajiang byla náhodná volba. Když se toho Xi Jingping ujal, vesničané v něm našli člověka ještě většího významu: potomka revoluční rodiny. Jeho otec, Xi Zhongxun byl Mao Zedongovým společníkem ve zbrani, ale později se nepohodli a svých posledních 16 let strávil ve vazbě. Od 2007, kdy byl Xi Jingping zvolen do Stálého výboru Politbyra, nikdo nepochyboval o tom, že tento muž míří až na vrchol.
Vesničané říkají, že Xi Jingping jim pomohl získat finance a povolení pro jejich projekty, jako například zavodnění polí na pěstování hroznů a léčivých bylinek. Je nejasné, jak moc za tím Xi Jingping opravdu stál, nebo zda jen jeho nedbalý zájem inspiroval níže postavenou vládnoucí vrstvu. Je však známo, že měl velký zájem na přeměnu vesnice k používání bio plynu. Vtipně sám sebe na těchto návštěvách přezdívalo „Mistr vytváření metanových jam“, čímž upozorňoval na své podobné snahy během práce v Lidových obcích v sedmdesátých letech během kulturní revoluce v severním Shaanxi. Při vzpomínkách na prašné práce napsal v roce 1998 „Jsem synem žluté země“ , čímž sám sebe, člena jedné z nejmocnějších komunistických rodin v Číně, zařadil k obyčejným lidem.
Xi Jinping zůstal v kontaktu s vedením vesničky Xijiang i poté, co se stal nástupcem současného prezidenta Hu Jintao-a. Velký bronzový nápis jeho kaligrafií, který byl zavěšen v květnu minulého roku, zdobí nově postavený pavilon a vyzývá slovy: „Věřím že plně implementujete princip vědeckého pokroku“. Myslí tím pokrok, které bude spravedlivé ke všem, přátelské pro prostředí a udržitelné.
Na stěnách místního vedení všude visí tvář Xi Jingping-a. Nedávno vedení odměnilo pár čestných obyvatel velkými portréty Mao Ce-tung a fotkami Xi Jingpinga, jak se prochází po vesnici. (Oba muži se na sebe vizuálně podobají se svými plnými tvary a masitými tvářemi). Výstavka přezdívá vesnici „Šťastný Xiajiang“.
Na osmnáctého zasedání strany, které začíná 8.11. a bude pravděpodobně trvat týden, dojde ke konečnému rozhodnutí, že Xi Jingping se postaví na čelo nového Centrálního výboru s přibližně 370 členy. Ti se hned po zasedání sejdou, aby udělali seznam nových členů Politbyra. Xi Jingping bude na čele, kde nahradí současného generálního sekretáře Hu Jintao-a. Je možné, že bude také jmenován jako nový předseda stranické Centrální vojenské komise, kde nahradí Hu Jintao-a jako čínský vrchní velitel. V březnu příštího roku, při každoročním zasedání čínského kvazi parlamentu, Zasedání lidových zástupců, bude označen jako nový prezident Číny.
Projev současné vůdce strany Hu Jintao-a na osmnáctého zasedání strany bude jeho labutí písní (i přesto, že si svůj vojenský titul ponechá ještě další jeden, nebo dva roky, tak jako jeho předchůdci, zůstane zřejmě už v ústraní). Bude plný referencí na „Vědecké pokrok“, „Budování harmonické společnosti“, hesel „Nejprve lid“ a „Vytváření štěstí“. (Jsou ti hesla, která čínská strana za poslední roky používá neustále, i když jejich vyznění bylo podkopané opakovanými zjištěními, že problematická Lhasa, hlavní město Tibetské autonomní provincie, je nejšťastnější město v Číně). Xiajiang tyto slogany zná dobře. Billboard na břehu řeky vyzývá obyvatel: „Osvoboďte své myšlení, šiřte vědecké pokroky, vytvářejte harmonický Xiajiang a přineste zisky masám“. Hu Jintao vzpomene úspěchy tohoto těžkého snažení po celé zemi. Od roku 2002, kdy se dostal na čelo země, stál u téměř zoštvornásobení se čínské ekonomiky. Má důvody pro takové slova. Za toto období vzrostla Čína z pátého největšího světového exportéra na toho největšího.
Hu Jintao, po boku s premiérem Wen Jiabao (který také schází ze svého postu), může také poukázat na kroky, které vedly k pomoci chudým. Za posledních deset let byly značně sníženy daně rolníků, které tolikrát vedly k nepokojům; na venkově došlo k zavedení vládou podporovaného zdravotního pojištění, takže 97% rolníků (před desátou lety to bylo jen 20%) má dnes základní zdravotní zabezpečení a také důchodová schéma , i když zatím jen s malými výhodami, byla rozšířena mezi venkovské obyvatelstvo. Poplatky za státní školy pro děti od 6 do 15 let byly na venkově zrušeny v roce 2007, ve městech hned následující rok (i když stále existují stížnosti na výše dalších poplatků, které si školy účtují).
V městské Číně došlo také k pokrokem. Například obrovské vládní investice na podporu finančně dosažitelného bydlení. Podle plánů z roku 2010 by do roku 2015 měla nová zástavba poskytnout až 35 milionů bytů. Stát budou stát 800 miliard dolarů. Za posledních 5 let bylo 220 milionů městských obyvatel bez zaměstnání zařazených do systému zdravotního pojištění, které poskytuje alespoň základní ochrany (ale podobně jako na venkově nepokrývá drahé a náročné léčení při vážných onemocněních a úrazech). To znamená, že 95% celé Číny má dnes nějaké zdravotní pojištění, přičemž v roce 2000 to bylo jen 15%.
Hu Jintao pravděpodobně poukáže i na rostoucí postavení Číny v globálním měřítku: vzestup z středně hodnocené síly až na druhou největší moc po USA a také na rostoucí možnosti Číny měnit současně světové dění; od klimatických problémů, až po ty ekonomické. Vliv Číny je vědět na místech, kde to dříve bylo těžko pozorovatelné. Od Afrických zemí, které jsou zásobeny minerály, až po ty Evropské, které vidí Čínskou finanční moc a jejich schopnost udržet světovou měnu stabilní i přes jejich ekonomickým pádem. Čína dokonce plánuje přistání člověka na měsíci. V červenci nazval People ‚s Daily (národní deník) poslední dekádu za „úžasnou“: „Nikdy předtím si Čína nezískala tolik pozornosti světa a svět nikdy nepotřeboval Čínu tak, jako teď.“
Nedůvěra lidu
Avšak bohužel pro Hu Jintao-a, a také pro Xi Jingping-a, pýcha People ‚s Daily se neztotožňuje s názory většiny obyvatel. Změřit to je těžké, avšak za poslední 3 roky vlády Hu Jintao-a se Číňanům otevřelo okno pro jejich pocity, i když malé a stále omezené.
Umožnil to hlavně masivní vývoj sociálních sítí, sítě podobné Twitteru či Facebooku (obojí jsou v Číně zakázány) se staly obrovskou součástí Číny, hlavně její střední vrstvy. Vláda se snaží tyto názory cenzurovat, ale digitální média znají příliš mnoho vedlejších chodníčků. Jeden z největších úspěchů Hu Jintao-ové éry (i když by se k tomu pravděpodobně nepřihlásil) je umožnění existence druhé nejlepší věci po svobodné tisku, a to sociálním médiím. Čínská největší sociální síť, Sina Weibo, má více než 300 milionů uživatelů. Je to sice číslo mírně zavádějící, protože množství lidí může mít duplicitní účty, avšak téměř 30 milionů uživatelů je denně aktivních. Pro srovnání největší čínský deník Caokao Xiaoxi vychází ve výtisku 3-4 milionů.
Čínští microblogeri neúnavně poukazují na nespravedlnost, napadají špatné rozhodnutí vedení a obrovské prospechárstvo. Pomáhají jednotlivě, ale cítí se navzájem spojení. Místní nespravedlnosti, které zůstávaly nepovšimnuty a zamlčeny, jsou po celém národě dnes rozebírány uživateli. Politici jsou často krát zaraženi touto horlivou debatou a nemálokrát i kapitulují. Například v září fotografie místních představitelů vlády, smějících se na místě tragické autonehody s drahými hodinkami na rukou, vedla k jejich vyhození.
Množství nejvíce se šířících komentářů má stejný tón: velká nedůvěra k straně ak jejímu představitelem. Výpisy těchto názorů se předkládají současnému vedení a ti mu přikládají nemalou pozornost.
Zmírnění rostoucího cynismu bude jedna z největších výzev pro Xi Jingping-a. Roste nervozita mezi intelektuály a střední třídou o tom, kam krajina vlastně směřuje a to se stává pro stabilitu země velmi nebezpečným. Dokonce i ve státních médiích se občas objeví zprávy, že příštích 10 let bude výjimečně těžkých pro Čínu. Ať už ekonomicky, nebo politicky. V srpnu státní média obtlačili článek: „Vnitřní poznámky k reformám: Zpráva zasloužili vedení“, který se šířil už nějaký čas předtím v tajném periodiku. Varoval o „latentní krizi“ která čeká Čínu v další dekádě. „… je tolik problémů a jsou navzájem propojeny jako psí zuby „pravila zpráva, čímž poukazovala na rostoucí nespokojenost, časté“ masové nepokoje „(oficiální žargon označující protesty od několika zúčastněných, až po statisícové davy) a stále rostoucí počet lidí, kteří ztrácejí naděje a navzájem se vyhledávají přes internet. Tyto problémy by mohly, pokud se s nimi bude špatně zacházeno, vést až k násilné revoluci.
Autor Yuan Xucheng, zkušený ekonom ve vládním Tink-tanku „Čínské společnosti pro ekonomické reformy“, poukázal na několik možných reakcí. Od těch liberálních (např. snížení státní kontroly úrokových sazeb, které slouží jako půjčky pro podnikání státního sektoru z úspor obyčejných lidí) až po extremistických (nahánění policie, aby udeřila na disidentů na principu třídního boji). Dalších deset let, říká Yuan Xucheng, jsou poslední šancí, kdy se Čína může vyhnout „Pasti středního příjmu“, čili dlouhé stagnaci po prudkém růstu.
Xi Jingping zřejmě vyjádří své obavy o ekonomice. Jsou podobné, jako ty které vznesla Světová banka v únoru a také vládní think-tank „Development Research Centre of the State Council“. Jejich studie, která má silnou oporu v Li Keqiangovi (v březnu má nastoupit na místo premiéra, kde nahradí Wen Jiabao -a) také poukázala na obavu z „pasti středního příjmu“ a volala po rozsáhlých ekonomických reformách, které by vedly k omezení kontroly v klíčových odvětvích, například ve finančním sektoru. Upozornil, že náhlé ekonomické zpomalení by vedlo k fiskální a finanční krizi, což by vedlo k nepředvídatelným vlivům na sociální stabilitu (i když Světová banka vidí předpovědi o nepokojích optimisticky).
Nebezpečně čekají
Xi Jingping je podobnými varováními o možných problémech obklopen ze všech stran. Stále opakující se téma komentářů lavice (v Číně jsou to ti, co touží po starém typu komunismu) a také pravice (ti co často krát připomínají nutnost ekonomických a politických reforem) je povážlivou rychlostí stoupající nebezpečí. Lavice se bojí, že strana padne stejně jako její předchůdci v Sovětském svazu nebo ve východní Evropě, které kapitalismus přijali až příliš náruživě a zapomněli na misi sloužit lidu. Pravice se bojí, že ekonomické reformy nedošli dost daleko a že politická liberalizace je nutná k tomu, aby se předešlo výbuchu lidové nespokojenosti. Obě strany se shodují v tom, že je toho hodně, od rostoucí korupce až po zvyšující se rozdíly mezi chudými a bohatými. Hu Xingdou z Pekingské technologické akademie říká, že debata o maximálním časovém 70 let, během kterého může jediná autoritívna strana vydržet u moci, je už běžná mezi intelektuály. Zakládají na zkušenostech z existence Komunistické strany SSSR a Revoluční strany Mexika. Čínská KS strana dosáhne 70 let v roce 2019.
Čínští intelektuálové a čínští politici však mají starý zvyk „obávat se“. Obávali se po událostech na náměstí Nebeského klidu, iv časech když nestabilita zasáhla celý komunistický svět. V devadesátých letech se mnozí obávali, zda Čína dosáhne konec dekády bez dalšího povstání . Ale ti co předpověděli chaos se dramaticky mýlili. zmýlili se v předpovědi ekonomické exploze, po tom jak se Čína v 1992 osvobodila od centrálně plánované ekonomiky. Naopak, změna tisíciletí dala vznik střední třídě, jejíž záleželo na tom, aby si strana milující růst udržela své pevné místo.
Tato střední třída se však začíná obávat o své výdobytky pro legislativní špatně zabezpečené vládnutí a výkyvy světové ekonomiky. Bojí se o své životní prostředí, straší jejich skandály jedovatých potravin. I když čínská ekonomika bude růst i dalších deset let jedno-číselnými místy, většina se shoduje v tom, že dvoj-číselné růst posledních deseti let už skončil.
Čínští cenzoři nechtějí, aby vina za komplikace, které Čínu čekají, padla na ramena odchozích politiků. Nebyly vůbec nadšeni esejí, kterou napsal zkušený stranický teoretik a která byla publikována v září v pekingské časopise Caijing (Pozn. překladatele: v současnosti jeden nejdůležitějších časopisů a webových portálů v Číně. Množství událostí, které v Číně způsobily nějakou změnu, vyšli právě odsud) . Vědec Deng Yuwen, který je zkušený editor stranického žurnálu, Study Times, napsal, že Hu éra (éra Hu Jintao-a) způsobila více problémů než jejich vyřešila.
Strana čelila „krizi legitimity“, která byla poháněna nerovnoměrným rozdělením bohatství a neúspěchem strany vyhovět požadavkům, aby se moc vracela lidu. Názory Denga byly vymazány během pár hodin. Na svém mikroblogu Weibo (má 6600 Follower, což není vůbec špatné na někoho, kdo píše pro stranu) se popsal jako muž, což křičí za svobodu a bojuje za demokracii.
I přes cenzoři se jeho názory šíří mezi čínskými liberály. V polovině září vládní ekonomicko-plánovací agentura – Komise pro rozvoj a reformy, uskutečnila setkání 70 vědců v Moganshan, podhorské oblasti při Šanghaji, kdysi tak milované kolonizátory. „Silně jsem pociťoval, jako ti s ideály byly plní nejistoty o dnešní situaci Číny“ řekl Li Ting, ekonom z Bank of America, který se také zúčastnil. Několik vědců, kteří píší pro čínskou stránky Caixin nazvali Čínu „nestabilních od kořínků, zklamáním při středu a mimo kontrolu z vrchu „. Téměř všichni se shodli, že reformy jsou nutné aby se předešlo sociálním nepokojům.
Liberálové jsou povzbuzeni pádem Bo Xilai-a, který byl zbaven postu vedoucího předsedy pro město Chongqing v březnu a vyloučen ze strany v září. Lavice si Bo Xilai-a vážila jako svého šampióna, obránce komunistické víry. Autority zavřely lavicové webové stránky, které chrlily Bránící články. Ale neumlčely lavici úplně: 23.10. napsala lavice otevřený dopis národní legislativě, podepsaný stovkami lidí, včetně akademiků a bývalých politiků, kde vyjadřovali podporu pro Bo Xilai-a. Otázkou zůstává, co si myslí Xi Jingping? Opře se o požadavky pro politickou a ekonomickou liberalizaci, nebo si zachová opatrný přístup svého předchůdce Hu Jintao-a? Zda zaujme dokonce místo levicového šampióna po Bo Xilai-ovi?
Ne pochyb o tom, že Xi Jingping je sebevědomější než Hu Jintao. Jeho původ mu dává bohatou podporu mezi vládnoucími rodinami. Ale analytici varují, že jeho názory jsou křehké jako stébla trávy. Nedávné setkání Xi Jingpinga a Hu Depinga, liberálního syna bývalého vedoucího Straník Hu Yaobanga, zvedlo naděje, že v jeho vládě bude místo i pro reformátory. Zkušenost Xi Jingpinga v Zhejiang dává naději i lidem, kteří doufají, že Xi Jingping je na straně soukromých podniků (provincie Zhejiang je toho příkladem). Jeho otec, jak někteří poznamenávají, měl liberální názory. Dalai Lama jednou daroval staršímu Xi hodinky, který je nosil ještě dlouho poté, co duchovní vůdce opustil Tibet. To vkládá další naděje, že Xi Jingping by mohl být člověk, kteří uklidní Tibeťanů. Nadějí je mnoho.
Návštěvník vesnice „adoptovaných“ Xi Jingping-em bude povzbuzen tím, že se tam nachází demokracie v určitém měřítku. Bývalý vedoucí strany říká, že současný uchazeč na tento post musí mít podporu nejméně 70% vesnice, včetně těch co ve straně ne jsou. V období svého zaškolování si však Xi Jingping dával pozor, aby nezašel daleko s politikou založenou na volbách. V málo publikovaném projevu z roku 2010 napadl princip volení pouze na základě hlasů. To však určitě nebude problém, se kterým by se setkal on na osmnáctém zasedání strany 8.11.2012.
Článek je překlad originálu z Economist