10.7.2012 / Blogy / Karel Hirman [1]
Historické paralely bývají často velmi zavádějící až nebezpečné. Ale přesto jsou nezbytné, neboť z poučení na základě historických ověřených událostí můžeme alespoň přibližně odhadnout budoucí důsledky našich současných rozhodnutí a událostí. Taková paralela mě napadla v těchto hektických dnech a týdnech prohlubující se krize naší unie po rozhodnutí jedné z jejích členských vlád. Po oznámení, že vláda Kypru nakonec by měla upřednostňovat päťmiliardovú záchrannou půjčku od Ruska namísto finanční pomoci jejích partnerů, a tedy i Slovenska, jsem si vzpomněl na dvě podobné události v minulosti.
První se stala v složitém poválečném období, kdy se demoralizovaná a zničena Evropa dělila na dva geopolitické, vojenské a ideologicko-ekonomické bloky. Tehdejší vláda ještě demokratického Československa se zpočátku přihlásila k programu finanční pomoci USA pro Evropu pod známým názvem Marshallův plán. Nakonec se však tehdy Praha (a tedy i Bratislava) pod tlakem Moskvy rozhodla nezařadit do tohoto programu a upřednostnila jiné formy pomoci ze strany Sovětského svazu. Po pár měsících následoval tzv.Víťazný únor 1948 a naše země se ocitla na pár dlouhých desetiletí na východní straně Železné opony. A tak, s jistou dávkou zjednodušení můžeme říci, že rozhodnutí československé vlády nepřijmout Marshallův plán rozhodlo, nebo výrazně napomohlo k definitivnímu geopolitickému poválečného začlenění země.
Druhou podobnou událostí byly kroky vlády Maďarska na konci 80. let, tedy přesně na druhém „konci“ éry rozdělené Evropy 20.století. Vláda v Budapešti boriaca se s narůstajícími finančními problémy namísto různých finančních fondů tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) založených na tzv.prevoditeľnom ruble začala nejprve v přísné tajnosti za zády Moskvy a ostatních své spojence jednat s Mezinárodním měnovým fondem. Když to vyšlo najevo, byl již patrný proces rozpadu celého systému RVHP spolu se Sovětským impériem a Železná opona se rozpadala jako domeček z karet.
Samozřejmě, že obě tyto události se odehrály v jiném historickém kontextu a reáliích. EU není ideologicko-mocenským impériem nedemokratických diktatur a dnešní Rusko nevede studenou válku. Ale jde jednoduše o princip. Pokud ačkoli jeden a nejslabší člen nějakého politicko-obchodně-měnového uskupení upřednostní finanční pomoc zvenčí, a to ještě s odůvodněním nejen lepších úrokových podmínek, ale hlavně tím, že podmínky pomoci nejsou tak přísné, jak mu kladou členové jeho unie, přičemž on sám svými kroky a svou finanční situací zjevně podkopává nejen sebe ale měnovou stabilitu celého seskupení a prosperitu ostatních jeho členů, tak může taková unie (seskupení) přežít?
Rozhodnutí vlády Kypru, která navíc právě v tomto pololetí paradoxně předsedá celé EU, tak může v zpětném pohledu budoucnosti se jevit stejným signálem přelomových změn v Evropě, jakými byly zmiňované rozhodnutí vlád Československa a Maďarska. I když v době jejich přijímání se to ani tehdejším aktérům tak vůbec nezdálo.
References
- ^ Karel Hirman (blog.etrend.sk)