Socialistická vláda zvedla cenu nejlevnější práce a zároveň vyhlásila boj práci na černo. A to vše v ekonomické krizi, která věru jen tak rychle neskončí. Nabízím vám pohled za oponu nezaměstnanosti a také pohled do relativně snesitelné budoucnosti. Pojďte, zahrajeme se na optimistů.
Průměrná měsíční mzda na Slovensku je okolo 780 euro. To ale nejsou všechny peníze, které za vaši práci zaměstnavatel zaplatí. Musí totiž zaplatit ještě sociální odvody, které neplatíte přímo vy právě proto, abyste na skutečnou cenu práce neviděli tak jasně. Zaměstnavatel za vaši práci reálné zaplatí 1054, – euro, vy dostanete na účet 606, – euro. To je 57,5% [1] ze skutečné ceny práce, která byla za vaši práci zaplacena. Ale tady zdanění vaší práce nekončí. S průměrnou mzdou si sotva budete extra šetřit a vše utratíte při nákupech, zda platbách za služby. Nakupujete za ceny s DPH, reálná hodnota zboží (kterou dostane prodávající), který si koupíte za svých 606 euro je 505, – euro.
Za vaši práci váš zaměstnavatel zaplatil 1054, – euro. Avšak skutečná protihodnota, kterou za svou práci dostanete má hodnotu pouze 505, – euro. Z výsledků své práce můžete svobodně použít cca 48%. Ani ne polovinu. Vy to vidíte tak, že máte malý plat, že vám zaměstnavatel platí málo. Ve skutečnosti je pravda taková, že žijete v ukrutně drahém státě.
Ale to ještě stále není všechno. Stávající finanční systém manipuluje s relativními cenami. Uměle snižuje cenu kapitálu vůči ceně práce. Míra této manipulace je brutální. Ve skutečném kapitalismu je kapitál odložena spotřeba. Někdo musí nejprve vykonat práci a její výsledky si chtít odložit. Půjčit jejich skutečnému kapitalistů. Ve skutečném kapitalismu je objem kapitálu silně omezen. Fyzickým počtem lidí, jejich schopností a ochotou pracovat a také ochotou vše nespotřebuje, ale si odložit, vytvořit kapitál.
Dnešní kapitalista žádné vaše úspory nepotřebuje. Kapitál získá ve formě peněz, [2] které banky vytvářejí bez vazby na dříve vykonanou práci a v objemech, které jsou limitovány skutečně jen symbolicky. Pokud posloucháte o podpoře růstu, snižování úrokových sazeb, tak posloucháte o snaze uměle snížit cenu kapitálu vůči ceně práce. Třeba si však jasně říci, že i díky této manipulaci je naše dnešní životní úroveň tam, kde je. Vysoká míra technologického a hospodářského pokroku je výrazně zásluhou i této manipulace. Dnes však stojíme před otázkou, co toto perpetum mobile může skutečně fungovat navěky. Zda by nebyl býval lepší mírnější pokrok, omezený skutečným kapitalismem, tj. potřebou vykonat práci před vznikem kapitálu.
Mnozí lidé si pokračování představují tak, že technologický pokrok nás dostane do stavu, kdy už nebude třeba na pokrytí základních životních potřeb pracovat. Že řešením ne / zaměstnanosti je výrazné zkrácení pracovní doby a podobně. To skutečně někdo věří, že odvěké pravidlo „něco za něco“ najednou přestane platit? Že bude možné získávat životní potřeby pouze na základě samotného faktu mé existence? Někdo však přece jen bude muset pracovat. Jak ho chcete donutit, aby se s vámi dělil s výsledky své práce? Že budete mít podíl na výrobních vybavení a tedy nárok na výsledky jejich produkce? A jak by vám ten nárok vznikl? V kapitalismu by to bylo odloženou spotřebou. Odůvodněné vámi předtím vykonanou prací. Ale dnes na pořízení kapitálu netřeba žádnou odloženou spotřebu , stačí podpis úvěrové smlouvy v bance.
Velká většina lidí může do tržní výměny nabídnout jen a právě svou práci, své schopnosti. Z jedné strany na snižování reálného užitku z této práce tlačí stát a jeho nehorázné požadavky na podíl z výsledků vaší práce. Nejen viditelnou výškou daní, ale i neviditelnou formou různých omezení, které jsou kladeny svobodné dohodě pracujícího se zaměstnavatelem. Z druhé strany stejný stát prostřednictvím finančního systému uměle snižuje cenu kapitálu. Co způsobuje, že strojová práce je uměle levnější a dostupnější, než lidská práce.
Stávající krize je krizí finančního systému. Pokud tento systém zkrachuje, nezanikne schopnost lidí produkovat. Nezaniknou ani výrobní prostředky, ani dosud vybudované hodnoty. Z hlediska reálné ekonomiky bude jen výrazně omezena možnost manipulovat trh pomocí peněz a stát zůstane závislý na příjmech z daní. Protože dnes běžný stát pokrývá 20-30% svých příjmů z půjček. A i ty daně jsou často vybírány z fiktivní vzniklých peněz. Které si půjčí soukromý sektor.
krachu stanoví finanční systému bude pravděpodobně procházet postupný přechod. Stále více a více bude záležet na tom, co skutečně dokážete na trhu nabídnout. Či o výsledky vaší práce je skutečný zájem. V tom lepším případě se totiž vrátíme do časů hluboko pro rok 1989. Lékaři, automechanici, zemědělci, pekaři … budou na tom najednou reálné lépe, než specialisté na masové mediální komunikaci.
Nemám rád katastrofické vize. I když jsem určitě víc realista, než optimista. Pokud si dnes uvědomujete existující stav a jeho důsledky, můžete se začít připravovat i na horší dobu. Budovat si neformální tržní vztahy, pokoušet se vyměňovat si výsledky své práce a schopnosti bez drastického vlivu státního výpalného. Přemýšlet o tom, jak skromně byste dokázali existovat. Rozmášľať o výkonnějších cestách zabezpečení životních, či jiných potřeb. Což jsou skutečné hodnoty, na kterých vám záleží.
Finanční systém je jen virtuální systém, který výrazně zjednodušuje tržní výměnu. Protože ho jeho provozovatelé pokřivily s cílem spíše přerozdělovat stávající hodnoty, jak napomáhat vzniku nových, je jen otázkou času, kdy přijde k zásadní změně. A záležet bude na přístupu každého jednotlivce, zda důsledkem té změny bude katastrofa, nebo jen změna způsobu tržní výměny. Protože vaše schopnosti nikdo nezruší. Pokud najdete lidi ochotných se s vámi podílet na svobodné tržní výměně, prostředky výměny se najdou. A to můžete zkoušet už teď.
Čím lépe bude člověk připraven fungovat na skutečném (dnes označovaném jako černém) trhu, tím větší šance, že se dokáže přizpůsobit i velkým změnám. Netřeba totiž hned myslet na nejhorší. Amerického kosmonauta Neila Amstronga se po návratu z Měsíce ptali i to, co by dělal, kdyby se pokazil návratový modul. Zda by se modlil k Bohu, zda by myslel na svou rodinu a podobně. On odpověděl, že hlavně by se snažil opravit poruchu, přizpůsobit se vzniklé situaci. No a o tom to je. My o našem problému už víme cekom dost, a přitom je ještě stále dost času se přizpůsobit.
Starší článek autora Italské volby s řeckým výsledkem
References
- ^ To je 57,5% (ekonomika.sme.sk)
- ^ Kapitál získá ve formě peněz, (pospisil.blog.sme. sk)