Půjčky Praha

Podle něj by první polovina roku 2013 měla být vyvrcholením tohoto zlého období. O kandidatuře na úřad prezidenta dnes neuvažuje. Rozumí, že lidi to zajímá, ale zjišťuje, že více než jeho samého.

Slovenská republika oslavila 20. výročí vzniku. Zažila úspěšný příběh?
Měl jsem to štěstí, že jsem byl v parlamentu a podpořil jsem významné dokumenty, jako byla Deklarace o svrchovanosti a ústava. Pamatuji se, jak nám všichni předpovídali v lednu 1993, že Slovensko nemůže vydržet. Dnes, pokud se máme srovnávat s Českou republikou, jsme země, která se dostala velmi daleko. Dokonce v některých rozměrech, jako je zavedení eura, ještě dál. Jsme dobře vnímání v zahraničí. Proto 20 let Slovenska je velmi úspěšný příběh. Nechci teď mluvit o lidech, protože každý může mít subjektivní pocit, že se mohl mít lépe. Mluvím o státě, zda dokázal zvládnout všechny výzvy, které přináší založení samostatného státu.

nepovažujeme za chybu, že se politici více nesnažili o záchranu společného státu s Čechy?
Toto už nechme historikům, protože existují různé hypotetické otázky. Fakt je ten, že je rok 2013 a jsou zde dva samostatné státy, které mají vynikající vztahy.

Byla SR dílem politiků nebo spíše vznikla z vůle občanů?
Do práce jsem nastoupil v roce 1986 a velmi často jsem chodil do Prahy do různých komisí, které připravovaly novelizaci zákonů. Pociťoval jsem stále jisté pnutí, pokud šlo o Slovensko a Česko, o postavení Prahy jako hlavního města či o postavení hlavních představitelů Slovenska v nejvýznamnějších federálních orgánech. Byla tu objednávka na to, aby se tento problém vyřešil. Kdyby se nebyl býval vyřešil, tak by se nám objevil někde jinde. Přišli roky 1989 a další, které přinesly představy lidí o samostatnosti, proto si myslím, že to byl přirozený proces. Nebylo to jen rozdělení přes politiků.

Proč mnozí politici, kteří hlasovali pro ústavu či Deklaraci o svrchovanosti, už v politice nejsou?
Je to spojeno s tím, jakou politiku dělali. Jejich rozhodnutí hlasovat pro ústavu a deklaraci bylo velmi správné, ale pravděpodobně selhaly v jiných oblastech politického života. Je však špatné, pokud v Národní radě dnes už nesedí ani jeden poslanec, který by hlasoval pro tyto dokumenty. Jsou už jen dva aktivní politici, já a prezident, kteří byli při těchto aktech a podpořili je. Mrzí mě, že politici, kteří se doslova postavili proti vzniku ČR, se dnes tváří a chovají, jako kdyby dobře že ne byli zakladateli státu.

Možná se obávali dalšího vývoje.
To jsou takové politické trasorítky. Vždy jen kudy vítr, tudy plášť. Neobávaly se. Mysleli si, že když budou proti vzniku republiky, budou oslovovat nějakou část veřejnosti. Jsem přesvědčen, že to bylo úplně účelové a nemělo to nic společného s jejich myšlením.

Které období považujete za nejkritičtější v historii ČR?
Slovensko bylo na tom jeden čas velmi špatně, byli jsme mezinárodně izolovaní, ale nejtěžší období prožíváme od roku 2009 až dosud, protože jsme v hluboké krizi, a to nejvíce Slovensku škodí. Vidím, že průmysl má problémy, ale ne proto, co říká milovaná opozice, ale proto, že klesají objednávky v EU.

Čili ne období poslední Mečiarovy vlády?
Naznačil jsem, že Slovensko prožívalo i období, které nebyly příjemné. Byla mezinárodní izolace, ale z hlediska reálného života lidí jsou to roky 2009 až 2013.

S novým rokem jsou spojeny očekávání. Lidé jsou pesimisté. Vy jste jako naladěný?
Pesimistické naladění lidí je dáno tím, s čím jsou konfrontováni. Se strachem, zda nepřijdou o práci, s tlakem na ceny as příběhy, které před několika lety řešili lehčí než teď. Pokud se k tomu ještě přidá i mediální obraz, nedivím se, že se lidé necítí příjemně.

Kdy tedy bude lepší?
Když vám někdo tisíckrát denně říká, že je špatně, špatně, špatně a ještě bude hůř, tak nechtějte od lidí, aby tančili Card. Zda bude lépe? Nebude lepší hned. Tato krize se nedá vyřešit na národní, ale na evropské úrovni. Děláme všechno proto, aby první polovina roku 2013 byla vyvrcholením tohoto velmi zlého období a naděje se, že druhá polovina roku bude obdobím, kdy budeme svědky vyšší průmyslové produkce i hospodářský růst. S tím bude spojených několik možností řešit i sociální otázky.

Co uděláte, když se ozvou další nespokojené sociální skupiny, jako to udělali učitelé?
Budu s nimi trpělivě jednat, nemám jiné řešení.

Nespokojení jsou i lékaři a zdravotní sestry. Mohou čekat vyšší platy?
Premiérka Radičová se chovala velmi nezodpovědně, protože věděla, že končí a podepisovala různé směnky. Bylo jí jedno, jestli jsou na to peníze. Jsme v období, kdy jsme tlačeni do obrovských úsporných opatření a na druhé straně jsou oprávněné zájmy lidí, aby se měli lépe. Bohužel, tyto dva zájmy jsou takové protichůdné, že se nemohou uspokojovat současně. Jsme asi jediná země v EU, která zvýšila platy učitelům. Musím však velmi jasně na začátku roku říci, že tato země nemá na žádné zvyšování platů pro nikoho.

Jak vám opozice nastavuje zrcadlo, vnímáte její kritiku?
Opozice je velmi zvláštní parta lidí. Bez jakýchkoliv problémů dali paroplynových cyklus finanční skupině Penta a dnes si vymyslí ledajakou hloupost, aby nás kritizovali, když řešíme problém obnovitelných energetických zdrojů. Bez jakýchkoliv problémů prodali SZP a dnes říkají, že mají výhrady, kdy stát posiluje své pozice v tomto podniku. Nechci se ani vracet k US Steel, bankám a dalším institucím, které se prodaly. Mám osobně velký problém poslouchat těchto lidí, kteří říkají, jak by to mělo být. Oni přece nepřišli z jiné planety. Měli odpovědnost a přijímali rozhodnutí, proto toto jejich zrcadlo je pro mě velmi nedůvěryhodné. A stejně farizejská je i jejich kritika našeho, pro zemi nezbytného konsolidačního úsilí, aniž by předložili alternativu. O řešeních mlčí, protože vědí, že jejich jediným řešením by bylo zvýšení DPH.

Velkou tématem bude jedna zdravotní pojišťovna. Má tento stát k tomu, aby mohl vyplatit vlastníků Důvěry a Unionu?
Moje otázka zní jinak. Má tento stát na to, aby ho soukromé zdravotní pojišťovny ošklbávali o stovky milionů eur? Řekli jsme, že chceme rozšiřovat aktiva státu a považujeme za správné jít do jedné zdravotní pojišťovny i za cenu, že se zbavíme jiných aktiv, nad kterými nemáme kontrolu.

Ale kolik to bude vůbec stát?
To nikdo neví, to je věc profesionálního auditu. Tento stát si může dovolit zabezpečit jednu zdravotní pojišťovnu.

Nebude vyvlastnění protiústavní? Navíc, vlastníci nechtějí pojišťovny prodat.
V ústavě je jasně napsáno, že tam, kde jde o veřejný zájem, můžete takový institut použít. Pak by se nedala postavit ani jen malá dálnice nebo ledajaký veřejný projekt. Vyvlastnění je institut, který znají v každé demokratické zemi i ho aplikují.

Můžete garantovat, že při jedné zdravotní pojišťovně bude zdravotní péče kvalitnější?
Mohu garantovat, že do zdravotnictví půjde více peněz. Bude záviset na managementu zdravotnictví, jak se tyto peníze použijí. Můžeme tedy garantovat, že lidé peníze, které pošlou do jedné pojišťovny, skončí zpět ve zdravotnictví, a nikoliv na účtech majitelů soukromých pojišťoven.

Cílem vlády je deficit veřejných financí těsně pod 3 procenty HDP. Je to nepřekročitelná hranice?
Pokud ji překročíme, hrozí nám velmi vážně sankce ze strany EU. To si nemůžeme dovolit.

Slabší výběr daní a odvodů způsobil, že rezerva 500 milionů eur se už roztavila. Co budete dělat, pokud poklesnou příjmy státu, přijdou vládne škrty?
Zde se ukázalo, jaký význam má být prozíravým, neboť bychom dnes stáli před otázkou, jak takový výpadek nahradit. Nejde jen o daně a odvody, ale io odhady hospodářského růstu. Ukázalo se, že tempo v Evropě je čím dál níže a bude to táhnout dolů i Slovensko. Pokud bychom měli hledat nějaké zdroje, už nemáme jiné možnosti, jen škrty v jednotlivých resortech. Ale bez toho, abychom zvyšovali daně a dotkli se důchodů či sociálních věcí.

Firmy budou platit vyšší daně. Bude Slovensko atraktivní pro investory, pokud v okolí jsou nižší přímé daně?
Daně nejsou rozhodujícím kritériem pro investory. Nejpodstatnější je pro investora cena práce. Jakou mzdu musí dát lidem, jaká je jejich kvalifikace. Důležitá je infrastruktura země, legislativní stabilita. Na šestém, sedmém místě možná najdeme daně. Neslyšel jsem od velkých firem, že by křičeli kvůli zvýšení přímé daně z 19 na 23 procent. Je zvláštní, že křičí jen opozice.

Proč potom roste počet nezaměstnaných?
Řekl jsem, že proto, že klesají objednávky. Naše firmy v pozici subdodavatelů pro velké firmy ve světě ztrácejí objednávky. To je hlavní důvod.

nepřipravovali se firmy na účinnost zákoníku práce, a proto propouštěla?
Počet nezaměstnaných rostl i v předchozím období, kdy platili stará pravidla. Je nesmyslem spojovat míru pracovněprávní ochrany s mírou nezaměstnanosti. Takový souvislost tu nikdy nebyl. Uvědomme si, že máme povinnosti vůči lidem. Pokud je jim těžké dát vyšší platy a těžko se bojuje s cenami, tak musíme nabízet jiné možnosti ochrany. Nemám rád tyto africké zákony, které zaváděla pravicová vláda, my jsme sociální demokraté. Považoval bych za selhání, kdybychom Zákoník práce nevrátili do polohy, v jaké byl v minulosti.

Pro Slovensko je klíčový vývoj eurozóně. Nebrzdí rychlost potřebných změn pomalost politického rozhodování v EU?
Dvacet sedm premiérů, sedmadvacet různých hlav a každá něco reprezentuje a má představu, jak by se měla dělat politika. Pro mě je někdy neuvěřitelné, že začneme jednat a vypadá to tak, že se nedohodneme ani na tom, kolik je na stole svíček a najednou se dohodneme na dokumentu, který má hlavu a patu. Síla EU je v tom, že 27 rozdílných států dokáže přijímat taková rozhodnutí, jako byly Schengen, euro nebo nyní dohoda na jednotném bankovním dohledu. Nikdo tomu nevěřil. Tempo je odpovídající tomu, jaká rozmanitá je EU.

Jak daleko jste ochotni zajít v hloubce evropské integrace?
Tak daleko, že může jít io zásahy do postavení státu nebo parlamentu, ale musí být pozitivní. Typickým příkladem je Schengen. To byl vážný zásah do suverenity, neboť najednou nemáte hraniční přechody. Je to však pozitivní z hlediska svobody pohybu. Nenechám se však zatáhnout do teoretických úvah o suverenitě státu, protože by to dnes nebyla plodná diskuse. Nikdy však nebudu souhlasit, aby o našem rozpočtu rozhodoval někdo jiný než slovenský parlament.

Čili Spojené státy evropské Slovensku nehrozí?
Nemyslím si, že by hrozily. Ale míra integrace musí být hlubší, protože Evropa pak nikdy nemůže konkurovat USA, Číně, Brazílii nebo Indii.

Když prezident nejmenuje Josefa Čentéša za generálního prokurátora, co uděláte?
Sednu si s státních zastupitelství radou a začnu mluvit o vhodných kandidátech. Byl bych rád, kdyby takový kandidát vzešel z řad prokurátorů, aby oni přišli s nějakými návrhy.

Opozice avizuje, že se obrátí na Ústavní soud, když prezident rozhodne a prokurátora nejmenuje.
Třicet poslanců parlamentu může nejen iniciovat mimořádnou schůzi, ale i podat podání k Ústavnímu soudu. Ale pak nikdy nemůžeme dotáhnout do konce proces jmenování nového generálního prokurátora. V tomto případě jsem na straně pana prezidenta. Jedná přesně tak, jak má jednat. Ústavní soud rozhodl o tom nejpodstatnějším, zda prezident musí nebo může jmenovat generálního prokurátora. Prezident může za nějakých podmínek odmítnout návrh, který přijde z Národní rady. Pokud prezident rozhodne, nebudeme na nic čekat. Třeba, aby parlament rychle připravil volby a zvolil se nový kandidát. Generální prokuratura potřebuje novou metlu.

Přiznáváte tedy problém, že prokuratura neměla svou hlavu?
No, ale toto není snad problém mé vlády. Celý ten cirkus kolem volby generálního prokurátora nezvládla předchozí vláda. Hledejme člověka zevnitř prokuratury a nedělejme z toho politické hry.

Máte svého favorita?
Nemám, ale věřím, že státních zastupitelství ráda ho má.

Mluví se o Jaromíra Čižnárovi z bratislavské krajské prokuratury.
Kdybych začal mluvit všechny klepy, které se šíří o mně, ze seriózního deníku si můžete udělat bulvár.

S kandidátem na prezidenta Směr vyjde až o rok. Ještě nejste rozhodnuti, zda budete kandidovat?
Já o tom dnes ani neuvažuji. Všichni vidí, že vláda bojuje každý den s mnoha výzvami. Nelze přijít ráno do roboty a řešit krizi, pak další krizi a pak si sladce lehnete do postele a sníte o prezidentovi. To je nesmysl.

Vidíte nyní více potíží v tom, abyste kandidovaly?
Každý, kdo by chtěl jít do takového souboje z pozice premiéra, je znevýhodněn. Premiér je pro každého fackovacím panákem.

Máte obavu, že byste jako premiér neuspěli a jak byste na to reagovali?
To jsou hypotetické otázky, neřekl jsem, že jdu kandidovat. Opakuji, že jsem plně zatížený problémy a chci mandát, který mám i profesionálně využívat. Rozumím, že lidi to zajímá, ale zjišťuji, že více než mě.

Zůstal by Směr jednotnou a silnou stranou, kdyby jste odešli?
Přál bych všem stranám, kdyby měli takovou vnitřní stabilitu než Směr.

Nedávno jste se vyjádřili, že prezident má silný mandát, ale slabé pravomoci. Má Směr zájem ještě do prezidentských voleb posílit pravomoci prezidenta?
Absolutně ne. Jsou podstatně důležitější témata.