„Thatcherová zemřela! A připrav se, že následující 3 týdny budou samy články o ní v novinách, víš, tady v Británii ji lidé buď milovali nebo nenáviděli. „Oznámili mi moji levičáckých angličtí přátelé v Derbyshire, kde bydlím. Na stěně jim visí Che Gevara, a originální velká barevná karikatura Thatcherové z pera Steva Bella „Golden scenario“ na níž je v lese stromem prichloštená padlá Thatcherová s typickým nosiskom a otevřenou pusou.
Hned v ten den se rozpoutaly na ulicích divoké pitky se šampaňským a oslavy mladých socialistů – „zväzákov“ a odborů VŠ v Brixtonu (London), Liverpoolu a jinde, navzájem se zvoucích prostřednictvím FB , kteří byli sotva na světě, když vládla. Tweeter a Facebook zaplavily škodolibé a nenávistné odkazy bývalé premiérce, že musely být mnohé diskuse zastaveno a komentáře odstraněny. Mediální známí anarchisté a punkeři (přitom bez Thatcherové by punrock asi nevznikl) sfoukli ze sebe prach a rychle se zviditelnili v médiích prostřednictvím posměšných komentářů a písniček o „ježibabě Maggie“ na BBC Radio I, londýnští levičáckých intelektuálové a umělci se předháněli s analytickými úvahami o tom, jaké krušné dědictví v podobě materialistického egoismu a individualismu, které pohřbili soudržnost, kolektivismus a solidaritu britské společnosti, zanechala Přespolní Sedláčka-prodavačka z Midlandu Thatcherová v jejich životech. Rozvíjely psychologické diskuse o „neženský pseudomatke, přestože ženě-premiérce, postrádajícím humanismus, empatii a city pro rodinu“ (jakoby to byla role premiéra), která naučila Brity milovat jen peníze, materialismus a zisk jednotlivce (ta hnusná Thatcherka je do toho vnutila chudáky břitů!). BBC byli pro změnu obviněni z levičáctví, protože neměli tmavé kravaty a obleky když oznamovaly její úmrtí (nedávno 2x stávkovali kvůli propouštění). Jakési noviny omylem napsali, že ji zabil „ strike “ stávku a ne „ stroke „-mrtvice. Thatcherová tedy svou smrtí opět rozdělila Británii na 2 tábory, podobně jako před 30 lety, když si ji zvolili na čelo vlády a lidé vyšli do ulic. Jak to tedy vypadalo ve VB před 40 lety?
Británie v 70 letech byla vším, jen ne kapitalistickou mocností jak jsme se učili za Komančů (další lež). Státní byly mnohé mega podniky od desítek ztrátových uhelných dolů, železárny, BT telekomunikace (na telefon se čekalo půl roku), Rolls-Royce a mega automobilka Leyland, plynárny, pošta, cestovní kancelář Cook (Čedok), velká stěhovací společnost, hospody-restaurace (RAJ), železnice, aerolinie, atd.. Veřejné zdroje se míjely závratnou rychlostí a Británie si plánovala vzít další půjčku MMF. Proč? Protože státní podniky neustále žádali zvýšení mezd v podobě stávek. Bývalá učitelka Beth Butler vzpomíná: „Odboráři zase přišli za námi a řekli, abychom šli stávkovat za zvýšení platů uklízeček a ostatních zaměstnanců škol. Tak jsme stávkovali a dosáhli své. Po pár měsících přišli opět a měli jsme stávkovat za zvýšení platů učitelů. Bylo to šílené. Odmítla jsem, ale nedalo se. Když si odmítl stávkovat, tak tě vyloučili z oborů a na to tě propustil zaměstnavatel, protože musel. Jinde tě najati, protože si nebyl v oborech. Byl to uzavřený kruh ( closed shop ). Pociťovala jsem to jako železnou ruku komunismu, která mě držela za krk a to vytvářelo atmosféru strachu a přímo to hraničilo s hysterií. Ale bavili jsme se např.. na tom jak vytvářeli odboráři nová pracovní místa a co předtím dělal jeden člověk měli dělat tři „. Stávky postupně ochromovaly hospodářství země. Mrtví se nepochovávali, odpadky neodvážali. Známý je obraz z Londýna, kdy celé velké náměstí Leicester square bylo zaplněné odpadem do výšky několik metrů a nedalo se kádě chodit, přičemž se rozmnožily krysy a různé nemoci. Elektřiny se vyrobilo pouze na 3 hodiny pracovní doby, zbytek jste byli doma s prstem v nose. Inflace dosáhla neuvěřitelných 20%, daně strop až 83%. Konzervativec-měkkýš (wet) Heath se zoufale ptal: „Kdo vládne Británii?“ „Ty rozhodně ne“ – odpověděli odboráři. Do toho všeho zuřila ropná krize.
Thatcherová na konci 70-let už v politice dávno byla. V té době pracovala na Ministerstvu školství a první co udělala bylo zrušení dodávek mléka zdarma do základních škol. Vzpomínáš si na 1/2l umělohmotné sáčky s mlékem a rohlíkem, které jsme dostávali ve škole? Mléko jsem proto nesnášela a zřejmě nejen já, protože si vzpomínám jak bylo často porozlievané a vyhozené v odpadcích. „Thatcher-milk Snatcher“ (Tačerka urvat mléko) dostala nálepku, přičemž tento návrh byl ve vládě už pár let, ale akt prischol právě jí. „Cílem bylo postupně omezit lidem dodávky od vlády, o co se mohli sami postarat. Obyvatelé Británie byli zvyklí, že vláda se o vše pro ně postará, od postavení domu (council house), přes mléko, různé dávky, prosto od kolébky až po smrt. „Vzpomíná jeden z členů jejího kabinetu. Socialismus jako vyšitý.
Ale to se mělo postupně změnit. Když se Thatcherová v 1979 stala 1.ženou-předsedkyní vlády v dějinách nejen VB, ale i západního světa, 1. CO udělala byl odprodej státních bytů a domů, které stát stavěl postupně po válce do soukromého vlastnictví obyvatelům. Její myšlenka byla, aby se lidé začali sami svobodně starat o své životy, peníze. Zrušila zákaz vývozu britské libry do zahraničí a občané si tak mohli 1.x vzít tolik peněz na dovolenou, kolik chtěli, případně začít podnikat a investovat v zahraničí. Hodlala dát lidem více svobody. Levičáci (Labour party) ji za to samozřejmě kritizovali. Jejich obraz dělníka byl nezměněn: pochodující v šiku, kšiltovky na hlavách a mávající rudými prapory as transparenty s nápisy. Zároveň snížila strop daně z 83% na 60, až postupně na 40%, střed z 33% na 30% až na 25%, zavedla nezdanitelný bankovní účet ISA, kde si můžeš šetřit za výhodný úrok přes 5000 liber ročně, jak prvozamestnanec si osvobozen od daní 6 měsíců, naopak zvýšila DPH z 8 na 15%, postupně zavedla privatizaci a zefektivnila tak podniky, (obdobu kupónky) kdy si občané mohli koupit akcie podniků a nemuseli už čekat půl roku na zavedení telefonu, jeho poplatky rapidně klesly, deregulované finanční trh, což otevřelo cestu nejsvobodnější burze v Evropě a pomohlo vytvořit společnost služeb namísto těžkého průmyslu. Především však zatočila s odbory, které pili krev i samotných levičákům. Udělala to však lišácky. Zpočátku souhlasila s dalším zvýšením mezd zatímco se připravovali zásoby uhlí na zimu, chystala se na konečný úder. Zavedla sérii zákonů pro zaměstnance, kde omezila roli odborů (znovu zavedla tajné hlasování o stávce) a když začali divoké stávky v čele s militantním Arthurem Scargilom ( wildcat strike , nesnášeli ho samotní Labouristé) začala postupně zavírat ztrátové doly , přičemž se dováželo levné uhlí z Polska a pod. a lidé šíleli. Hrozilo, že statisíce důlních pracovních míst ve Walesu, Skotsku a severu Anglie se zruší a celé tradiční hornické města zaniknou. Horníci se proti tomu postavili a každý, kdo chtěl pracovat a nesouhlasil se stávkami byl odepsán. Ve Walesu zabili taxikáře, který vezl horníků do práce, házeli cihly na autobusy zvážajúce horníků do práce. Množil se chaos, násilí, rvačky, v 1985 si smrt přišla i po 96 fanoušků Liverpoolu po nepřiměřeném zásahu policie, jak se to nedávno prošetřeno, Britové se ocitli na pokraji občanské války, někteří to rovnou tak nazvali. Zatímco na jihu v Londýně bežkali ráno do „kanclošiek“ naškrobené uspěchaní finančníci v kravatách na severu byly statisíce až miliony lidí bez práce, protože drahá anglická pracovní síla v manufakturách a těžký průmysl po 200 letech nutně skončili. Nastal čas, aby se lidé adaptovali, například náš soused-horník v Derbyshire si hned našel novou práci, jiní zakotvili na poli, přesedlali na zemědělství a berou dotace z EU. Ale hodně je takových, co tvrdí, že se nezahojily a za socialismem pláčou dosud. Nicméně postupné zavírání dolů v UK nastalo již po válce v 50-letech. Přitom v dole by nakonec pomalu přišli o zdraví, ale Thatcherovou stále otevřeně nenávidí ještě jejich děti.
A tak se zdálo, že další volební období konzervativci nezískají. „Pomoc“ přišla zvenčí v podobě argentinského diktátora Galtieriho, který ignoroval Britů na ostrovech (pozůstatek anglo-saského v minulosti až světového impéria Britů) a nárokoval si toto území. Thatcherová neváhala a po konzultaci s vojenskými pohlaváry zvolila riskantní operaci na území téměř 8000 mil od Britských ostrovů. Tento počin odsoudil kromě SSSR i Reagan (podporoval vojenskou argentinskou juntu), ale premiérka, ačkoli stála osamoceně, přivedla Británii k zašlé vojenské slávě a vojáci Falklandy osvobodili. Lidé Británie jásali a házeli klobouky do vzduchu, levičáci však skřípali zuby a tušili, že nadcházející volby budou tvrdý oříšek. Thatcherové vyhodili na oči cenu svobody, při které přišlo o život 255 britských vojáků a vyčítali jí když už nic jiného i smrt přes 300 argentinských námořníků, jejichž ponorku Britové vyhodili do vzduchu. V roce 2004 Argentina oficiálně uznala tento počin jako řádný akt války. Když se Labouristé rozštěpily a vznikly sociální demokraté konzervativci vyhráli volby s nadhledem a v 1983 Margaret Thatcherová započala druhé vítězné volební období v kanceláři Downing Street č.10 s ještě větším odhodláním a suverenitou. Jako správná patriotka u zrodu evropské měnové unie bojovala jako lvice dokud Francie neuznalo nižší vklad libry do rozpočtu EU, Francois Mitterand o ní řekl: „Má ústa jako Marylin Monroe a oči jako Caligula“, jednání s ní byly těžké, Francouzům nedůvěřovala, a vůbec Evropě jako takové nedůvěřovala („všechno zlé, co mou zemi potkalo přišlo z Evropy“). Prosazovala hlavně svobodný trh zboží a služeb.
Její ministr pro zahraniční vztahy G.Howe vzpomíná: „Jednou, na vrcholové schůzce po dlouhých vyjednáváních ohledně zemědělství, když k ničemu nedospěli, franc. prezident Mitterand v dlouhém monologu vyjádřil svůj pocit, že nic nedosáhli a smutně se loučil, Thatcherová odpověděla: Ne, to není pravda, že jsme ničeho nedosáhli, vlastně to bylo velmi pozitivní, otevírá to cestu k dalším jednáním, hlavu vzhůru Monsieur. Chvíli bylo ticho, na to prezident reagoval: Někdy mám pocit, že paní Thatcherová je ještě více záhadnější když říká ano jako když říká ne. „Uu
Thatcherová byla známá, že údajně jí stačilo spát jen 4-5 hodin a všude chodila předčasně.
Její oficiální vůz často muselo zastavit před příchodem do hlavního města, protože tam dorazilo brzy a policejní eskorta ještě nebyla na svém místě. Jednou takto dorazila na schůzku s Havlem do Prahy. Všech překvapila, už byla najednou u hradu a prohlížela si čestnou stráž, jen prezident nikde, až pak si ho všimli jak narychlo si oblékal sako.
Jeden z jejích mladých poslanců-asistentů (nyní už starší muž) vzpomíná: „Viděli mě kolegové spěšně pobíhat po Parlamentu a honit informace, které potřebovala. Zakřičeli na mě: Vždyť ani Řím nepostavili za jeden den. Ale to tam p.Thatcherová nedělala stavební dozor! „
Její dcera Carol nikdy nezapomene jak ji mladou její matka volala nejprve všemi jmény její sekretářek v práci dokud se dopracovala k jejímu menu Carol. Uměla se tak koncentrovat, že jednou když Carol dívala s bratrem nějakou hitparádu v telce, její máma dělala papírování v téže pokoji a když se jí zeptala, jestli to má ztišit, odpověděla: Ne, nač. Ani si neuvědomila, že něco hraje.
Při jednom interview v 1997 s historikem Andrew Robertsem během oběda když si sedla, číšník se jí zeptal, zda si přeje anglickou nebo francouzskou hořčici, rozhodně vykřikla: „anglickou!“ jakoby se ptal na její národnost a vlastenectví.
( Iron lady rust in peace – železná dáma odpočívej v rzi) píše grafiti v Belfastu. Včera ji Británie pohřbila v rakvi, zahalené vlajkou. Na její poslední cestě jí přítomni tleskali, zbytek národa však stále neví zapomenout. Hle, iv Británii jsou Smerč …