Půjčky Praha

Kdyby ke Dni učitelů měli zorganizovat obrovský mejdan pro všechny pedagogy, zřejmě by na něm zněly oldies hity. Slovensko, podobně jako i jiné evropské státy, zápasí se zvyšujícím se věkem učitelů.

Absolventy pedagogických směrů přitom slovenský vysoké školy produkují rychlostí jamajské štafety. Jen loni jich zoštátnicovalo více než 16 500 (včetně sociální práce). Proč tedy neprobíhá omlazování pedagogických sborů? Je to jen otázka peněz, nebo jsou mladí znechuceni z celého školského systému? Odpovědi na tyto otázky jsme se snažili najít především mezi absolventy pedagogických oborů. Kromě dvou nejčastěji skloňovaným důvodů několik mladých označilo za příčinu i drzost a apatii dnešních žáků a studentů.

Ale pojďme rovnou k příběhům učitelů. „Každý rok mám více práce, ale dostávám méně peněz. Zaměstnání se pro mě stává stresujícím, zatěžuje nejen zdraví, ale i rodinu, „zní jedna z častých stížností pedagogů. Akorát, že tato konkrétní je od Stephanie Olsonovej, učitelky angličtiny na americké střední škole ve státě Arizona. Frustrace z učitelského stavu tedy není jen slovenské fenomén.

Americká stanice NBC News před časem analyzována téma, ve které popisovala, jak americké školy ztrácejí šikovných pedagogů. Podle statistik Národní komise pro učitelství a budoucnost Ameriky až polovina mladých pedagogů skončí se svým učitelským povoláním během prvních pěti let praxe a zvolí si jinou kariérní dráhu. Příčina je zhruba taková, jak ji popsala Olsonová – stále vyšší nároky a nízký příjem.

Potíže přilákat mladé učitele má i Evropská unie. Podle loňské zprávy OECD o vzdělávání až v pěti zemích unie má více než čtyřicet procent středoškolských učitelů 50 a více let. V Německu a Itálii tento podíl dokonce přesahuje 50 procent. Na Slovensku se průměrný věk pedagoga šplhá k 45 rokem. Co konkrétně tedy odrazuje mladé pedagogy od kariéry učitele na Slovensku?

Mladých odrazují i ​​- mladí

Ivo Miko měl jít v otcových šlépějích. Začal studovat fakultu tělesné výchovy a sportu, aby se stejně stal tělocvikář. Jelikož ho fascinovaly vzdálené země, žáky chtěl učit ještě geografii. Dnes se k dětem ve své profesi dostane jen tehdy, když se mu postaví jako účinkující před kameru. Po ochutnávce reálného života si udělal druhou školu, uměleckou. Je kameraman a učitelské ambice si vedle toho naplňuje jak doktorand na univerzitě.

„Opravdu jsem šel na školu s tím, že budu učit. Myslím, že téměř každý z mých spolužáků chtěl být učitelem. Dnes je realita taková, že z těch 25 lidí momentálně učí asi jen čtyři nebo pět. Už ke konci studia si mnozí uvědomovali, že takto neuživí nejen rodinu, ale možná ani sebe. Jak má rodina vyžít, když jde manželka na mateřskou a chlap učitel má ze svého nástupního platu zajistit celou rodinu, „ptá se Miko.

Nedostatek financí je však pouze jedním z důvodů, proč mladí absolventi učitelských směrů nezůstávají učit na základních či středních školách. Hana Zelinová končila Pedagogickou fakultu Univerzity Komenského v roce 2011. Přestože na školu šla zejména proto, aby se zdokonalila v jazycích (studovala kombinaci němčina a španělština) a neměla ambici učit, nakonec se jí profese pedagoga zalíbila. Začala učit soukromě.

vypěstované k ní nadšení k výuce pedagogická praxe ve škole? „Spíš naopak. Právě během ní jsem se utvrdila, že děti nikdy učit nechci. Jelikož jsem sama ještě mladá, je pro mě zvláštní mluvit o dnešních mladých … ale myslím si, že kázeň ve škole byla kdysi lepší. Dnešní děti jsou opravdu drzé. A je rozdíl, jestli učíte někoho, kdo o to stojí, nebo kohosi, kdo musí, „vysvětluje Zelinová.

Z okruhu jejích známých ze školních dob dnes vyučuje asi pět, maximálně deset procent. I to ne vždy ve státních školách. „Byli i takoví, co měli odmalička učitelský sen, ale po příchodu do praxe to vzdali. Pro finance, ale i pro samotné nastavení systému, „uzavírá Zelinová. Ze zkušeností v soukromém sektoru ví, že se tam dá vydělat zhruba dvojnásobně více než ve státním školství.

Učení na posledním místě

Ivetu Szabová museli k pedagogickému studiu rodiče vysloveně dotlačit. Původně chtěla působit – stejně jako její otec – v armádě. Na střední dokonce tvrdě cvičila, aby udělala fyzické testy na vojenskou akademii. Když tedy otec zavelel, že další voják v rodině nebude, Iveta si vybrala učitelský obor Slovensku a ruský jazyk. Do čtvrtého ročníku se viděla jako tlumočnice či „přinejhorším“ učitelka dospělých.

Na pedagogické praxi se však dostala k sympatické třídě středoškoláků, která ji „zlomila“. Lákala ji vidina, že učitel může měnit věci. „Formovat mladé lidi. Dnes vidím, že to opravdu funguje, a hlavně proto stále učím, „vysvětluje. Jako učitelka na základní škole působí již pět let a od pokračování v této kariéře ji zatím neodradil ani slabý plat, komplikovaný systém či drzá mládež.

No přece. Co mladého učitele frustruje? Szabová narazila hned po státníci. Přestože se zdálo, že mladý nadšený pedagog si bude moci vybírat, ani v Bratislavě, ani v Trnavě si neuměla najít práci okamžitě. „Co vím, ani spolužáci to neměli snadné. I někteří, kteří se se snem být učitelem jakoby narodili, byli velmi dlouho nezaměstnaní, „vzpomíná na první roky po vysoké škole. Poté, co si Szabová konečně našla práci, byla zase překvapená, že vyučování zdaleka není dominantní náplní učitelské profese.

„Zbytečné papírování, byrokracie. Učení je často až na posledním místě, „popisuje stejné starosti jako některé americké učitelky v tématu televize NBC News. Papírování by mohly mít klidně místo v erbu odvrácené strany globalizace …

li učení na posledním místě, což je na prvním? „Dokumenty musí být tip-top, třídy vyzdobené, protože … co když přijde inspekce,“ dodává Szabová. Přestože ji zhmotňuje a líbí se jí, že není stereotypní, u svých bývalých spolužáků vidí skepsi zejména, když je řeč o platech. „Já nějak dokážu vyjít,“ tvrdí. A drzé děti? „Když si vzpomenu, co jsme dělali ve škole my, nezdá se mi, že by byly horší.“

Mezi mladými kolegy však často řeší strpčovanie života kreditním systémem. Pokud chce učitel v platě tabulkově jít nahoru o pár desítek eur, musí absolvovat řadu kurzů, které nemusí být podle Szabová užitečné av některých případech nejsou vůbec levné. „Přitom podle mě každý schopný učitel se vzdělává ve svém oboru celý život. Jako slovenčinárka čtu současných autorů, sleduji novinky … Nač si mám například platit kurz Jak naučit recitovat mládež? Je to NONSENS, „uzavírá.

Jen skrýš před krizí

Relevantní informace o uplatňování 16 500 lidí, kteří loni skončili pedagogické směry na vysokých školách na Slovensku, neexistují. Podle zkušeností absolventů i aktuálních studentů však většina z nich skončila mimo školství. Ani tam to však nemají jednoduché. Když v roce 2010 portál Profesia.sk zveřejnil žebříček nejžádanějších absolventů, pedagogické směry skončili mezi posledními.

Analýza porovnávala šance absolventů jednotlivých vysokých škol při hledání zaměstnání. Zatímco první v žebříčku (informatici) měli až 73-procentní šanci najít si práci, vyhlídky pedagogů se pohybovali na hranici 21 procent. Na jedné straně je tedy nouze o mladých pedagogů, na druhé straně vysoké školy produkují učitelů, kteří nejednou raději volí úřad práce jako práci za katedrou. Co s tím?

Pedagog Katedry historie na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě Branislav Krasnovský navzdory nelichotivé statistice stále má ambici studenty motivovat, aby zůstali ve školství. Ti však dobře vědí, že při dráze učitele budou možná muset řešit i existenční problémy. Krasnovský však registruje i skutečnost, že pouze jedna skupina posluchačů chce opravdu učit.

„Ti často pocházejí z učitelského prostředí. Další skupina studentů na pedagogické si chce prostě udělat vysokou školu a naše katedra se jim zdá jednodušší než řekněme studium organické chemie. Třetí skupinu vytvořila krize. Část studentů se u nás jen takříkajíc odložila. Mají internát, práci v Bratislavě a ty dva roky se ve škole nějak udrží, „dodává Krasnovský.

Ministerstvo školství vidí řešení především ve zvýšení společenského statusu učitelů. „Co je provázáno is jejich přiměřených finančním ohodnocením,“ konstatuje se ve stanovisku resortu. Pomoci motivovat absolventy pedagogických fakult pro práci ve školství má i Fond na podporu vzdělávání, ze kterého pedagogové budou moci získat výhodnější půjčku až do celkové výše 30 tisíc eur.

Mimochodem, když loni LinkedIn, sociální síť orientující se na kariéru svých uživatelů, dělala celosvětový průzkum dětských vysněných povolání (na vzorku 8 tisíc respondentů), mezi ženami zvítězilo povolání učitelky. Téměř 11 procent dívek na celém světě sní o této profesi. Pokud se tedy někdo ptá, jak motivovat mladé, aby učili, nabízí se odpověď – vždyť jen stačí přestat likvidovat jejich dětské sny.

© AUTORSKÁ PRÁVA VYHRAZENA