Půjčky Praha

Marieta SYLVIAR ve své bratislavské kanceláři.

Autor: Robert Hüttner

Pobočky její právnické kanceláře lze nalézt nejen v Bratislavě, ale iv Praze, New Yorku či San Diegu.

Říká se, že Spojené státy americké jsou zemí neomezených možností a příběhy mnoha lidí, kteří se v ní vypracovali od píky, tento výrok potvrzují. Jednou z nich je i mladá Slovenka z Nové Baně.

Nešlo o lásku na první pohled

Dnes si v Americe buduje kariéru, první pobyt tam však Marieta SYLVIAR velmi nenadchl. „Měla jsem šestnáct let a vybrala jsem se rok studovat na střední škole ve státě Delaware. Hned během prvních měsíců jsem si vytkla kotník, začaly mě bolet zuby, měnila jsem rodinu a skončila v kopcích Západní Virgínie, kde lišky dávají dobrou noc. Tento pobyt si mě prostě vůbec nezískal, a proto jsem si řekla, že do USA už nepůjdu, „vzpomíná Marieta, která se v té době nemohla dočkat návratu na Slovensko.

Po příchodu domů však začala věci vnímat trochu jinak. Přestože se těšila z okolí rodiny a kamarádů, cítila, že se něco změnilo. „Nová Baňa má pár tisíc obyvatel. Když se rozkřiklo, že jsem byla v Americe, lidé se na mě dívali jinak a cítila jsem, že tam již zcela nezapadají. „Možná i proto se nechala Marieta během studia práva v Banské Bystrici zlákat nadšením starších studentů z pobytů work and travel v USA (program umožňující pracovat a cestovat).

„Tentokrát byl můj pobyt úplně jiný. Sama jsem si mohla najít práci, byla jsem svobodná, šťastná a uvolněná, hned první rok jsem procestovala celou Kalifornii. Líbilo se mi, že si můžu přes léto poměrně dost vydělat – v Nové Bani a okolí by to bylo nemožné. Najednou mi Amerika začala vyhovovat více než domácí prostředí a intuice mi už tehdy našepkávala, že bych tam měla něco podniknout, „říká Marieta. Protože však v té době neměla skončenou školu, na kterou nebylo jednoduché se dostat, rozhodla se vrátit na Slovensko. V USA však nadále trávila letá – vydělávala si jako číšnice a poznávala různá místa – New Hampshire, Delaware či Jižní Karolínu.

Právo v angličtině není hračka

Množství vysokoškoláků po státnice uvažuje, co s načatým životem – a výjimkou nebyla ani Marieta. Namísto hledání práce na Slovensku si řekla, že přece jen zkusí štěstí za oceánem. Vybavila si opět víza na program work and travel a doufala, že se jí podaří najít přes prázdniny způsob, jak v USA zůstat. Vedle práci číšnice si posílala životopisy.

„Přesvědčila jsem se, že tam je nějaká slovenská právnička vůbec nezajímá. Ve Spojených státech je úplně jiný právní systém a věděla jsem, že pokud se chci ve své profesi uplatnit, musím se vrátit ke studiu, „vysvětluje Marieta. Protože tam nechtěla zůstat načerno, začala hned studovat angličtinu na místní vysoké škole, díky čemuž její imigrační úřad schválil změnu statusu víz. Později si podala přihlášky na pět právnických škol a dostala se na vysněnou Northwestern University School of Law v Chicagu.

„Ze začátku bylo pro mě studium velmi náročné, tak jako pro všechny cizince, kteří nežili v Americe dlouhodobě. Postupně jsem se však naučila ty pojmy a nejednou se mi ty anglické zdály dokonce lehčí než slovenské. U nás právník rozepisuje složité souvětí, tam píší věci jednodušší, přímočaře a stručně. Americké studium nebylo ani tak o biflování, ale spíše o aplikování jednotlivých zákonů, „přibližuje Marieta. Zatímco na Slovensku možná studovat zdarma, v Americe je situace opačná. Roční studium nezbytné k zisk titulu master of law (magistr práv) na této prestižní škole tak vychází i na 60 000 dolarů, ke kterým je třeba připočítat další peníze na životní náklady. Tak jako většina Američanů, i Marieta si musela na studium vzít půjčku.

„Šlo o velkou částku, ale vůbec jsem neváhala. Věřila jsem, že škola je dobrá investice a bude pro mě v budoucnu velkým přínosem. Kdybych stále přemýšlela nad tím, co všechno se může stát a umárala se obavami, nikam bych se nedostala. Kromě toho, půjčka mě hnala vpřed. Věděla jsem, že musím. Neměla jsem na Slovensku záchranný plán, takže si uvědomovala, že musím makat, učit se a nic jiného jen to. Škola byla pro mě výzvou, ale bylo v ní i spoustu zábavy, potkala jsem kopu zajímavých lidí, Američanů, ale i cizinců. Každá dobrá škola v USA se totiž vyznačuje určitým procentem zahraničních studentů. Prostřednictvím nich si dělá reklamu směrem do světa. Je jedno, kde jsou nebo v jakých pozicích, školu navždy reprezentují a budují její jméno. „

Krok za krokem

Po získání titulu si Marieta z Chicaga odešla hledat práci do Mekky byznysu, New Yorku. „Zdálo se mi, že je tam více obchodníků i slovenská komunita je profesionálnější než v Chicagu. V té době jsem byla na tenkém ledě, hledala jsem práci a nevěděla jsem, co a jak. New York je opravdu obrovský a ubytování je velmi drahé, takže bez stabilního příjmu není jednoduché usazování. Přes internet jsem si nakonec našla ubytování společné s jednou milou Turkyně, „vzpomíná rodačka z Nové Baně. Jako poměrně brzy po příjezdu do New Yorku zjistila, v cestě k pořádnému právnickému místu jejího stála další překážka – neměla advokátní zkoušky, Bar exam. A protože ve velkém jablku je konkurence obrovská, musela tento deficit napravit, opět se ponořit do knih a studovat.

„Advokátní zkoušky mají tři části – dva dny po šest hodin se prověřují vědomosti, po čase následuje etická zkouška a když zvládnete i tu, jdete na třetí část – pohovor před komisí, která se na vás podívá spíše z morálního a etického hlediska. Dělají hloubkový průzkum, zjistí si, zda jste něco nespáchali na Slovensku nebo v Americe, kontaktují předchozích zaměstnavatelů. Celý proces trvá i rok. A protože v New Yorku chce každý hotového advokáta, dokud ji neskončíte, máte s prací problém. Mé představy o tom, že skončím Northwestern a budu za vodou, byly zcela mylné, „vzpomíná mladá právnička.

Důležitá je snaha a ochota na sobě pracovat

Vedle tom všem měla Marieta i štěstí – již během učení se jí podařilo najít práci ve velké firmě, která potřebovala Slováka nebo Čecha s americkým právnickým vzděláním. V hlavě se jí však během práce postupně začaly rýsovat její vlastní představy – svou budoucnost viděla v oblasti imigračního práva, které ji lákalo již během prvních pracovních pobytů v Americe. „Stále více jsem cítila, že chci dělat vlastní věci a budu se orientovat tímto směrem. Chtěla jsem zužitkovat to, že jsem Slovenka z Evropy se slovenskými i americkým právnickým vzděláním žijící v New Yorku, protože tím jsem výjimečná. Zamýšlela jsem se na tím, jak tyto dva světy propojit a přišlo mi na um imigrační právo. V roce 2011 jsme s absolventem newyorské univerzity School of Law Matúšem Návratem, kterého jsem znala už déle, založili naši firmu. Dnes již máme právnickou kancelář Návrat a SYLVIAR s pobočkami v Bratislavě, Praze, New Yorku a San Diegu, dále NAO Visa, která se věnuje imigračnímu a Vízovému poradenství pro lidi, kteří chtějí proniknout na americký trh, a NAO Corporate Solutions, tedy zakládání společností v USA, ochrana duševního vlastnictví, patenty a další věci. Téměř 90 procent našich klientů jsou Slováci nebo Češi, kteří mají nějaké vazby s USA, „vysvětluje a dodává, že její srdeční zůstává NAO Visa.

V ní se setkává s mnoha lidmi, kteří chtějí žít a pracovat v USA a mnohým z nich se to i podaří. A co Marieta radí těm, kteří nad něčím podobným teprve přemýšlejí? „Člověk by zejména neměl bát. Když někdo něco opravdu chce, cesta se vždy najde, ačkoliv si možná bude muset zvýšit kvalifikaci nebo se naučit lépe anglicky. I když na začátku možná nesplňuje kritéria, třeba jít pomalu krok za krokem, věřit si, být optimistický a jít dál za svým snem. Zkušenost z pobytu v zahraničí otevírá oči, člověk získá jiný úhel pohledu. A tak i když se člověk rozhodne vrátit, protože mu plány nevyšly, neznamená to, že prohrál, protože získal řadu zkušeností. „